Můj (vyšívací) příběh

Jsem tvůrce vyšívaných obrazů.

Představte si tu pohodičku.

Udělám si kávičku, pohodlně se usadím, rozsvítím velkou lupu (bez ní bych na to už neviděla) a ponořím se do světa barevných nití, zlatých jehel, pravidelně tkaných pláten a směsi divných znaků na čtverečkovaném papíře. Pod rukama mi přibývají stehy různých barev a pomalu, pomaloučku z neurčitých ploch vykvétají nádherné krajiny, lidské postavy, tváře, struktury všedních věcí, zkrátka obrazy.

Starosti při vyšívání vždy někam odkráčejí anebo se plynutím myšlenek vyřeší každý problém, v klidu, bez hysterie a stresu. Je to jako meditace, absolutní uvolnění, nedotknutelný čas pro sebe sama.

A nejlepší na tom je to, že si podklady (předlohy) pro své obrazy vytvářím sama, nemusím je nikde kupovat, nejsem závislá na tvorbě někoho jiného. Stačí mi počítač a kterýkoli obrázek si „ochočím“ tak, aby se mi líbil, aby měl ty správné barvy, velikost, kompozici, námět a myšlenku. Lehce si „vystřihnu“ cokoli, přizpůsobím pro zpracování v materiálu a výroba může začít.

Ale vždycky to tak nebylo.

Toužila jsem po sebevyjádření, ostatně proto jsem vystudovala střední uměleckou školu. Ale nějak nebyly podmínky nebo jsem si vybírala špatné parťáky. Když jsem chtěla malovat a uplatnit všechny ty úžasné výtvarné poučky a zkušenosti ze školy, naskytly se překážky a já byla příliš neprůbojná a přizpůsobivá. Když manžel řekl: „Malovat mi tu nebudeš, ty barvy strašně smrdí a je z toho bordel, ještě něco umatláš!“ sklapla jsem uši a jenom kreslila. Tužka nesmrdí. Když mi pak manžel vyhodil mé kresby do sběru jako starý papír, obrečela jsem to. Když se mi narodily děti, bylo mi jasné, že rozmalovaný obrázek, kde je potřeba pracovat s mokrou barvou, nikdy nedokončím jak je třeba, když od něj musím desetkrát odejít, protože děti něco potřebují.

Vzdala jsem to. Nikdy ze mne nebude výtvarnice. Všechno to, co mi říkali, že mám cit pro barvy, talent a smysl pro kompozici, všechno to musím zahodit. Pro klid v rodině. Můžu se realizovat tak leda na vylepšení interiéru nebo v ručních pracích. Ano, tehdy jsem upletla spoustu krásných vzorovaných svetrů pro své děti. Ale ze svetrů vyrostou, roztrhají je nebo ušpiní, to mě neuspokojovalo. Chtěla jsem něco trvalejšího.

Pořád jsem doufala, že se jednou k malování vrátím. Třeba až děti odrostou. Přišly velké povodně na Moravě v roce 1997. Bydlela jsem tehdy v Uherském Hradišti. Viděla jsem zkázu, zaplavené celé město, hlavní náměstí pod vodou, zaplavené obchody i obytné domy. Zaplavené galerie.
Viděla jsem hromadu vyhozených uměleckých děl poškozených vodou.
Taková škoda!
Pochopila jsem, že nic není trvalé. Kolik talentu a úsilí, myšlenek a nadějí umělci vložili do svých děl. Stačí trochu deště a všechno je pryč. Kresby, pastely, akvarely, nic z toho se nedalo zachránit.

Tehdy mě to napadlo.

MiroslavaKdyby ty obrazy byly z něčeho, co voda, mráz ani vítr nezničí. Jako třeba tkané koberce, gobelíny, výšivka. Vždyť i po tisíciletích archeologové nacházejí zachovalé kusy tkanin se vzorem, s výjevem, s vetkanou historií.
A když může být vyšitá růžička na ubrousku, proč by nemohl být vyšitý celý obraz? Vadilo by manželovi, kdybych obrazy vyšívala? Po večerech, při televizi místo pletení.

Nemusí se roztahovat malířský stojan, stačí osvětlený koutek. Nesmrdí to. Ba ani to nešustí jako štětec, aby to náhodou někoho nerušilo. Když manžel zavelí „Uvař mi, prosím, kávu“, mohu výšivku kdykoli odložit, odběhnout a pak pokračovat tam, kde jsem přestala, nic neuschne, nic se nevypáře, ani tvůrčí naladění se nepřetrhne. Ano, to je to pravé pro mne.

Ale kde vzít předlohu? Pamatuji si, jak jsme jako děti obkreslovaly do čtverečkovaných sešitů předlohy na drobné motivy. Křížek pro modrou barvu, hvězdička pro červenou, čtvereček pro zelenou atd. A když se to vyšilo, byla z toho květina nebo třeba Mickey Mouse. Poohlídla jsem se, jaká je nabídka v obchodech, prošla jsem galanterky (nezapomeňte, bylo to v minulém století, neměli jsme internet), prohlédla časopisy, ale žádná předloha se mi nelíbila natolik, abych měla touhu věnovat jí svůj čas a úsilí. Věděla jsem, že jsem nevděčná zákaznice a že své předlohy si budu muset tvořit sama.

S prvním počítačem (osmibitový Didaktik, vzpomínáte?) jsem zkoušela vytvořit něco z barevných čtverečků v jednoduchém Art Studiu (předchůdce Malování).
Příchod PC byl pro mne velkou výzvou, přišly na řadu i fotografie. Nejdříve muselo pro úpravu obrázků stačit Malování, pak přišly propracovanější grafické programy jako Paint Shop Pro nebo Corel Draw.
Velkým přelomem pak bylo objevení speciálních programů na vytváření vzorů pro vyšívání. Dodnes jsem z nich u vytržení a baví mě, že vím, kam kliknout, aby to udělalo přesně to, co potřebuji. Nebylo k dispozici žádné školení, vše jsem si osvojila praxí, metodou pokusů a omylů. Ale pozor, ani nejlepší program není samo spásný, vždy je ještě potřeba Lidského faktoru k dotvoření.

A kde vzít materiál? To byla podobná cesta. V jediné blízké galanterii v Uherském Hradišti měli české levné bavlnky za 2 kačky, začínala jsem s nimi. Ale výběr barev byl nevalný a navíc (co si budeme nalhávat?) některé odstíny se při vyprání zapouštěly. Někdy si člověk vypomohl i látacími přízemi na ponožky, měly totiž spoustu jemných šedých, hnědých, modravých či zelenkavých odstínů. Při objevení mulinek Puppetts, to bylo radosti! Rázem bylo možné jemné stínování, paleta barev byla pro oko okouzlující. Jen občas se stalo, že při dodatečném dokupování, nebyl odstín přesně stejný. Až s příchodem internetu jsem zjistila nekonečné možnosti zahraničních značek. Dnes už není problém sehnat je v některém ze specializovaných e-Shopů nebo i koupit přímo ze zahraničí. Dnes už je to brnkačka, nedostatek materiálu není překážkou.

Dobrá zpráva

Vaše cesta k tvoření vyšívaných obrazů nemusí být tak dlouhá a kostrbatá jako ta moje. Sledujte kapitoly na webu, články v blogu, e-booky, můžete si postupně koupit i výukové lekce v členské sekci.
Ukážu vám, jak vyšívat (technika, pomůcky, vychytávky), jak si vytvořit svou vlastní předlohu (zákonitosti harmonie a estetiky), jak ovládat programy (převedení obrázku do předlohy) a jak si vybrat správný materiál (ukázky, barevnice, převody a palety přímo do programů).
Pro toho, kdo si chce jen zavyšívat, připravím nabídku hotových předloh (ke koupi či zdarma ke stažení) anebo službu vytvoření předlohy na zakázku.

Končím s teorií, jdu si zavyšívat, abych mohla zase něco přidat do Obrazárny.