Přepočítala jsem Prdelky

Dnes je prvního ledna 2017, čas nového začátku. Příhodný čas, jak se vrátit k odloženému projektu.
Chce to trochu analýzy a syntézy.

Co jsou to Prdelky

Vše o tomto projektu je uvedeno na sérii stránek Prdelky, kde se dočtete o původu a průběhu. Tam je postupně zdokumentovaná celá výšivka, jak šel čas. Je tam i podrobný plán postupu, jak by měla výšivka přibývat v ideálním případě a srovnání se skutečností (jmenuje se Časová analýza Prdelek). Bohužel, já vyšívačka jsem neměla tolik disciplíny, abych plán dodržela. A nebo spíše byl plán v prvotním nadšení předimenzovaný, takže při malém výpadku vznikl demotivující skluz.

Mám tři možnosti:

  1. Na celý projekt zapomenout, nedokončený kus hadru hodit do kontejneru, smazat všechny důkazy v počítači a tvářit se, že jsem nikdy nic nic takového nedělala:
    „Já že bych se někdy pustila do tak nepochopitelné a bláznivé věci? Nikdy!“
  2. Zarovnat to, co už je vyšité, vzít pěkně krásně ostré nůžky, přebývající látku odstřihnout, vyšité torzo dát zarámovat a tvářit se, že to tak mělo být od začátku, že takový byl záměr, že mám vlastně splněno:
    „Přece nezahodím pět let života! Zachráním alespoň kousek.“
  3. Vzchopit se, pohlédnout pravdě do očí, pokorně přehodnotit celý plán a projekt postupně krok za krokem dokončit.

Volím nyní třetí možnost, protože k první či druhé se mohu uchýlit kdykoli.

Proč plán selhal

Plán počítal s předpokladem, že vyšiji 1 čtverec (2.500 křížků) za 10 dní. Dalo by se to zvládnout, 250 křížků znamená každý den 1 hodina a 18 minut. Vypočítáno z experimentu v článku Vyšívám ikonku k barvičkové studii.

Problém je v předpokladu každý den. Plán nepočítal s únavou po práci, se společenskými událostmi (návštěvy, přátelé, rodina), se zdravotní indispozicí (bolest zad, únava očí, chřipka). Délka denní dávky je další faktor, který nebyl dobře zvolený. Když jeden den vynechám, další den už musím nad výšivkou strávit přes  dvě a půl hodiny, když vynechám dva dny, dělá to už bezmála čtyři hodiny. A to už je hodně. To pak člověk nemá vždycky chuť jen dohánět resty.

Jak je to v realitě

Tak s touto otázkou mi pomohl experiment Vyšívám strom, kde jsem začala zaznamenávat na stopkách, kolik času každý den skutečně strávím nad výšivkou. Bez nějakého přemáhání se, prostě když se mi chtělo, bez ohledu na nějaký plán či cíl, zkrátka vyšívala jsem tak, aby mi to dělalo radost (jak to má být). Výsledek je, že když už nad tou výšivkou sedím, dělá to skutečně jednu až dvě hodiny, průměr kazí ty dny, kdy je čas strávený nad výšivkou nulový (vynechané dny). Zhruba zprůměrováno je to bezmála 20 minut. Není to moc, ale je lepší dělat malé zvládnutelné krůčky, než se pak trápit výčitkami svědomí, že jsem nesplnila, že jsem ve skluzu.

Mimochodem, prý náhoda neexistuje. Tak proč se mi zrovna dnes náhodou objevil zcela nezávisle článek Pravidlo 20 minut, který můj výpočet plánu jednohlasně podpořil? Usnesla jsem se tedy, že výchozí jednotkou pro nový plán bude pouhých 20 minut denně strávených nad vyšíváním Prdelek. Což mi nebrání v dalších projektech, ve vytváření nových předloh nebo v psaní příspěvků na tento web a nebo ve zcela jiných činnostech.

Dala jsem si tu práci a počítala

Tak předně pro tvorbu plánu musím znát výchozí bod. Obvykle bývá výchozím bodem nula, čili začátek projektu, Já už jsem ale na cestě, tak musím zvolit nový milník.

Hotovo máme 216.602 křížků (31,64 %) = 1.126 hodin 20 minut (to už je splněno, tím už se nemusím zabývat pro další plánování)
Zbývá vyšít 467.958 křížků (68,36 %) = 2.433 hodin 23 minut (to je 7.300 dvacetiminutovek)
Vydělím-li toto číslo počtem dní v roce (365), vychází vyšívání Prdelek na rovných dalších 20 let. Možná je to opět (neexistující) náhoda, ale vychází to PŘESNĚ. To je skoro jako výzva.
Přechodnými roky si nehodlám komplikovat život, prostě jednou za 4 roky budu mít jeden den volna, kdy nemusím prdelky vyšívat 🙂
Prdelky by tedy měly být zaručeně hotové k 31.prosinci 2037.
To mi bude 73 let.

To už budu (snad) v důchodu, takže by to mohlo být o krapet dříve, pokud na to budu ještě vidět a pokud mi Parkinson neroztřese ruku.
Tak co, dáme to?

Postup výšivky můžete sledovat zde >>

Miroslava Zudová

Tvůrce vyšívaných obrazů.

Podívejte se do Obrazárny nebo si přečtěte Můj příběh.

Komentáře

    Přidat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *